Jeden malý černoušek...

14. února 2011 v 20:00 | Baculka |  Píšu
Jmenuju se Charlie a pocházím z jižní Afriky. Přestěhoval jsem se do Prahy, protože moji rodiče tu seženou práci za více peněz. Pro mě je to hrozné, protože jsem musel změnit školu a tím pádem i zahodit kamarády. Ještě horší je si nové kamarády sehnat...
Dne 1. září 2010 jsem poprvé přišel do nové školy. Neměl jsem si s kým sednout, neboť jsem nikoho neznal a byl jsem akorát lichý do počtu. Česky jsem naštěstí uměl, to mě rodiče učili od malička. Co jsem nachápal, bylo, že si na mě všichni ukazovali a různě se uchichtávali. Napadlo mě, jestli nemám třeba roztrhané či mokré oblečení, rozcuchané vlasy nebo špinavý obličej, a tak jsem šel na záchody, podívat se, jestli je všechno v pořádku. Nic jsem nenašel a šel zpátky do třídy, ale uchichtávání spolužáků mě dost znervózňovalo. Zanedlouho přišla paní učitelka, řekla co a jak a hurá se domů. Doma se mě rodiče zeptali, jaký byl den. Já jim však odvětil, že je vše v pořádku, ať si nedělají starosti.
Druhý den jsem si sedl na své místo v páté lavici u dveří a snažil se ignorovat lidi kolem. Celou dobu se četl školní řád a já bedlivě poslouchal. Po vyučování jsem šel poprvé na oběd do školní jídelny. Čekal jsem, že bude vše v pohodě, ale zmýlil jsem se. Jen co jsem si vzal tác s jídlem, zjistil jsem, že nikde není volný celý stůl. Rozhodl jsem si přisednout k někomu, s kým bych se mohl u jídla také trochu skamarádit, ale musel jsem vymyslet kam. Když jsem někam přišel, řekli mi ,,Tady není volno, ještě přijde kamarád" nebo ,,Co vokouníš, patříme do jiný ligy, my jsme rapeři!" nebo si na volné místo položili bundu či se roztáhli přes více míst. Nakonec jsem tác šel vrátit a vzal si s sebou alespoň banán.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ! (cca 1-3 dny)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.